Syky chce v Krkonoších prolomit smůlu

Velmi pestrou, leč zatím poněkud smolnou sezónu, letos zažívá blovický pilot Jan Sýkora. Když už byl při Horácké Rally konečně ušetřen defektu či technických problémů, zhatila mu dosavadní nejlepší výsledek sezóny dvouminutová penalizace. S Honzou jsme si proto měli během mé návštěvy v Blovicích o čem povídat.

V prostředí českého rallysportu jsi letos vcelku výjimečným pilotem díky střídání produkčního vozu s čistokrevným áčkem. Jak se Ti daří přesedat z jedné zcela odlišné techniky na druhou ?

Honza: „Je jasné, že každé z těchto aut potřebuje úplně jiný styl jízdy. Důležité je udělat před každým závodem test. Mitsubishi má díky turbu a vyššímu výkonu motoru pochopitelně lepší akceleraci. Pohon všech čtyř kol mi umožňuje agresivnější projetí některých pomalých zatáček. Clio je potřeba – jako správné áčko – prostě stále řídit. Rychle se musím přizpůsobit také možnosti jít podstatně později na brzdy. Nezbytné je vyvarovat se zbytečných smyků, které u dvoukolky stojí hodně drahocenného času. Fantastický pocit mám ze sekvenční převodovky. Celkově ale obě auta shodně vyžadují pro dosažení kvalitních časů agresivní styl. Při přechodu z clia do lanceru jsem vždy měl během prvních kilometrů nutkání brzdit levou nohou, což v mitsubishi nedělám. V opačném případě jsem žádný problém nevnímal. Jsem názoru, že skloubit dohromady oba styly by byla ideální příprava jezdce pro vůz kategorie Super 2000.“

Před Rally Český Krumlov došlo k vylepšení Renaultu Clio R3, na němž se výrazně podílel Vít Houšť. Můžeš přiblížit, o co konkrétně se jednalo a nakolik byla inovace znát v samotné soutěži ?

Honza: „Clio prošlo, stejně jako před každou soutěží, profesionální kontrolou mechaniků týmu DEFRS. Inovace spočívala v nové evoluci tlumičů Ohlins (se zaměřením na zadní nápravu), které byly doporučeny Víťovu otci během telefonátu s Alessandrem Bettegou. Právě tlumiče na zadní nápravě vidím jako jedinou slabinu tohoto nádherného závoďáku. Tímto vylepšením se vůz podvozkově výrazně zlepšil, přesto si myslím, že by se jiným nastavením nechalo pár věcí ještě zdokonalit. Jako celek je to však již velmi dobré.“

Už na třetí vložce soutěže (Kohout – Ján) jste se nevyvarovali defektu. Zkus onen okamžik popsat a říci, proč jste se na rozdíl od mnoha podobně postižených soupeřů nerozhodli pro výměnu kola přímo na vložce ?

Honza: „Českokrumlovskou soutěž jsem absolvoval poprvé v životě a v kritické části erzety byly vzhledem k novému asfaltu zvednuté krajnice. Během seznamovacích jízd byl onen osudný kámen zakryt vrstvou šotoliny, zatímco v ostrém průjezdu již byla stopa krácení vyjetá. Díky tomu, že místu předcházela jiná zatáčka, nestihl jsem auto výrazněji ubrzdit a byl jsem nucen ho nasměrovat do stopy. V opačném případě bychom se nejspíše po vytahané šotolině poroučeli ven z trati. Kámen nebyl vůbec vidět. Došlo k menší ráně a po chvilce nám již bylo jasné, že jedeme po defektu. S výměnou jsem zaváhal vzhledem k mým návykům z mitsubishi, kde stačí zamknout diferenciál a auto dojede pomalejším tempem do cíle. Ve stresu jsme si také hůře spočítali kilometry chybějící do cíle testu. Později jsem poznal, že pro ušetření auta by bývalo rozumnější okamžité zastavení a výměna kola na vložce. Přesto jsme ale na defektu byli o minutu rychlejší než měnící posádky a to jsme ještě jednou krátce stavěli, aby Víťa zkontroloval, zdali je ráfek celý. Na celém incidentu mě pochopitelně nejvíce mrzí jeho finanční náročnost.“

Ze dvanáctého místa ve skupině A jste se nakonec prokousali až na bronzovou příčku. Jak moc velké rezervy stíhací jízda dovolovala ?

Honza: „Jelikož renault není havarijně pojištěn, snažím se vždy jet s co nejmenším rizikem karambolu. Přesto však musím přiznat, že například druhé Malonty jsme jeli hodně rychle. Po celou dobu soutěže jsme se snažili mít na pozoru v místech, vyžadujících větší zkušenosti. Za vytažení clia týmu DEFRS až na medailové pozice jsme byli samozřejmě rádi.“

Jak se Ti vůbec líbila všeobecně velice populární krumlovská soutěž, jíž jsi se jako přímý aktér zúčastnil poprvé ?

Honza: „Krumlov je krásná soutěž v nádherném prostředí a k organizaci ani tratím jsem neměl sebemenší výhrady. K dosažení výrazného úspěchu by ale nebyla od věci větší zkušenost s tamním prostředím. Přímo při ostrém průjezdu jsem se několikrát podivoval, že zatáčky trénované v hluboké trávě a křoví, které jsme měli označeny jako pětky, byly najednou vykatovány a skýtaly možnost jet je téměř naplno. Posádky, startující v Krumlově již poněkolikáté, jsou tak ve velké výhodě.“

O týden později jsi již startoval na Rally Vysočina ve staré známé sestavě – s Martinou Škardovou a Mitsubishi Lancer EVO IX pod hlavičkou Thermica Rally Teamu. Celou soutěž provázel vytrvalý déšť, který způsobil problémy mnoha favoritům. Jak se Ti v těchto obtížných podmínkách závodilo a podařilo se Ti vyvarovat krizových situací ?

Honza: „Soutěž v okolí Telče byla výrazně ztížená deštivým počasím. Po výpadku v Lužických horách jsme si nemohli dovolit příliš riskovat a jednoznačnou prioritou bylo spatřit cíl. Doplavali jsme si pro šestou příčku a za daných podmínek jsme s ním byli spokojeni.“

Nemohu Ti také nepoložit jednu otázku trošku „na tělo“. Mohl bys porovnat oba své spolujezdce – Martinu a Víťu – a jak vnímáš jejich střídání ?

Honza: „Přechod od Martiny k Víťovi a naopak mi nečiní žádné problémy, i když v mužském a ženském hlasu je samozřejmě rozdíl a Martinu přece jen najdeme častěji ve fotogaleriích po soutěžích :-) V autě však rozdíl není moc zásadní. Oba jsou špičkoví spolujezdci a jede se mi s nimi moc dobře. Víťa má výhodu v perfektní znalosti techniky auta a žene mě trochu více dopředu, Martina má zase příjemnou intonaci při čtení.“

Mezi Telčí a Kopnou byla Tvá „devítka“ vystavena v rámci Valdštejnských slavností ve Frýdlantu na jarmarku. Můžeš akci přiblížit a jak na Tebe působilo závodní auto vedle bojovníků ve starověkých uniformách a krojích ?

Honza: „V severočeském městečku Frýdlant se koná každé dva roky obrovská slavnost na počest vévody Albrechta z Valdštejna. Je to krásná starověká akce, lákající desítky tisíc návštěvníků a my se jí zúčastnili s ohledem na sídla našich reklamních partnerů v tomto regionu. Samozřejmě jsme nevystavovali auto na hlavním náměstí například vedle kováře, starověkých zbraní či stánků s medovinou, ale měli jsme svůj plácek na vedlejším náměstíčku. Bylo úsměvné sledovat, jak zbrojnoš na koni obdivuje naše auto disponující mnohem více koňmi pod kapotou :-)“

Příliš štěstí jste s Martinou neměli ani na populární Kopné, kde na Vás zbylo až šestnácté místo.

Honza: „Kopná se nám výsledkově vůbec nevydařila, ale myslím, že to nebylo vinou výkonu mě a Martiny. Z naší jízdy mám dobrý pocit a myslím, že byla i vcelku agresivní. Bohužel na našem výsledku se velkou měrou podepsal problém s motorem, kdy tlakovala voda a auto nemělo kompresi. Po soutěži byla při repasi agregátu zjištěna uhořelá hlava a přidřený jeden píst, což se také projevilo na špatně odladěné elektronice. V tradičně vynikající konkurenci, jaká se na Kopné schází, se nedalo se skomírajícím motorem pomýšlet na kvalitní umístění.“

Na zatím posledním podniku – Horácké Rally – už vše fungovalo. Kvalitního výsledku jste se však vinou dvouminutové penalizace opět nedočkali. Proč ?

Honza: „Před Třebíčí jsme motor repasovali u pana Arazima a zároveň změnili výrobce elektroniky motoru. Již při společném testování s Valdou nedaleko Kdyně jsem měl z fungování auta vynikající pocit. Třebíč byla, podobně jako Telč, poznamenána silným a nepřetržitým deštěm a tím více mě mrzelo zrušení úvodní vložky – dva kilometry před jejím startem jsme totiž s Martinou stihli přezout předek na mokré pneumatiky. Našim cílem pro Třebíč byl co největší bodový zisk a posun do vyšších pater sprintové tabulky. Na poslední tři rychlostky mi kluci mechanici parádně prořezali pneumatiky a to bylo za extrémního mokra hodně znát. Bohužel se nám však stala pro nás neobvyklá věc – chybovali jsme s postupem přijetí do časové kontroly a obdrželi dvouminutovou penalizaci. Musím tímto trochu omluvit Martinu, neboť tento problém vznikl již na startu rychlostní zkoušky. Startér nás zde nechal stát s tím, že vložka je v důsledku několikanásobné havárie zastavena a jeho debata, mezi kterými radiobody asi k nehodě došlo, není pro posádku čekající na start zrovna povzbuzením. Jeho největší chybou však bylo, že nám v jízdním výkaze již zaznamenaný čas neškrtl, ale začmáral a přepsal. Vše ještě završil tím, že nám kartu nechal totálně zmoknout a vrátil nám jí pouhou půlminutu před startem. Do toho ještě nastal problém s nefungujícími startovacími hodinami a my nevěděli, jak dlouho na startu stojíme. Na trati se žádné proklamované havárie nevyskytovaly, náš dosažený čas ve vložce byl v pořádku a tak jsme žádný problém s kartou neřešili a spíše jsme s Martinou diskutovali o boji o přední příčky. Do další časové kontroly jsme bohužel automaticky vjeli o dvě minuty dříve a tak se již nedalo diskutovat s časoměřičkou o čase zaznamenaném v kartě. Byla to určitě i naše chyba z důvodu pozdního zjištění problému a měl jsem poslat Martinu v dešti diskutovat ven z auta do časovky po svých, místo najetí tam autem. Přesto se však nemohu ubránit hořkosti nad tím, že celý problém vznikl neprofesionalitou startéra a jeho zásadní chybou v přepsání času. Místo bezproblémového čtvrtého místa jsme tak skončili až čtrnáctí a to pro nás bylo hodně smutné a emotivní. Nicméně se již těšíme na zcela nové tratě Rally Krkonoše s vírou, že se tam bude celému Thermica Rally Teamu dařit a konečně prolomíme letošní smůlu.“

Závěrem trochu z jiného soudku. Co Ty a Barum Rally Zlín a jaký je Tvůj tip na favorita BF Goodrich ?

Honza: „Sháním finanční prostředky potřebné pro start. Kluci z DEFRS by také rádi jeli, ale vše je samozřejmě podmíněno financemi. Mými favority pro BF Goodrich jsou Honza Šlehofer a Honza Černý.“

Spolu s Víťou a Martinou bychom také rádi poděkovali našim reklamním partnerům a mému tátovi za finanční i morální podporu a mechanikům obou týmů za vynikající práci.

Zdroj: eWRC.cz